Michaela Tejčková

Michaela Tejčková

V Herolkách působím od jara 2013, jako instruktor agility. Byla to víceméně náhoda, hledala jsem v té době místo, kde bych mohla vést agility
Pocházím z Krnova, do Brna jsem odešla kvůli studiu na VFU, to jsem sice nedokončila, ale v Brně už jsem zůstala :-). Koníčky mám nevím jestli se dá říct další, protože většinu koníčků, co mám, dělám i se svými psi :-). Ráda sportuji (běh, kolo, in-liny, v zimě samozřejmě lyže, jen na běžky ještě nedošlo :-). Kluci asi nejvíc milují, když vyrazíme někam na celodenní tůru, to jsou pak maximálně spokojeni .

K trénování jsem se dostala až s pořízením druhého psa Ozzíka. Začínala jsem se školkou pro štěňátka, pak agility začátečníci, dnes již mám kolem sebe skupinku lidiček, se kterými pravidelně trénuji agility. Od podzimu 2013 vedu tréninky agility i na KK VFU v Brně.

Ve Škole pracovní a zábavné kynologie působím od jara 2013, jako instruktor agility. Byla to víceméně náhoda, hledala jsem v té době místo, kde bych mohla vést agility a Pavča Vorlová, která také působí ve Škole pracovní a zábavné kynologie mi dala kontakt právě sem :-).

Mám dva šeltiáky, i když toho mladšího většina lidí považuje spíše za border collii :-D. Podle mě je při výcviku psa nejdůležitější získat si jeho důvěru, rozumnět jeho potřebám a gestům. Samotný výcvik už je potom jen společnou zábavou.

Věnuji se převážně agility, je to poměrně mladý sport se psem, který se poslední dobou těší stále větší oblibě. Je týmový sport, ten tým tvoříte vy a váš pes, jde v něm o rychlost, přesnost a vzájemnou souhru. Neustále se spolu učíte něco nového, každá trať je jiná a tak musíte vy vnímat svého psa a pes musí vnímat vás, jeden bez druhého parkur nedokončíte, pouze společně jako tým to dokážete.

Baví mě práce s lidmi a jejich psy, baví mě hledat nové cesty, protože každý pes je jedinečný a to co platí na jednoho, na jiného nemusí.

Když mi Ozzík jako šeltie přerostl z medií do large, ztratila jsem na chvíli víru ve svého psa. Hodně lidí, co jsem měla kolem sebe, mě přesvědčovali, že šeltie na to nemá, skákat large překážky a postavit se na start proti border koliím. Ale pak tady byla skupinka přátel a hlavně Ozzík a právě oni mi ukázali, že člověk se nemůže vzdávat, jen proto, že mu někdo tvrdí, že to nejde, když to sám ani nezkusil. A to je pro mě i nejnáročnější výzvou, přesvědčit lidi, aby se nevzdávali po prvním neúspěchu, či proto, že ostatní tvrdí, že na to jejich pes nemá. A to platí celkově, nejen pro agility: Nikdy se nevzdávejte.

Zatím jsem závodila jen na poli agility ( ale doufám, že se to brzy změní 🙂

Badimbán Malý pasáček (narozen 2006)
MA3, účast na European open 2010 Liberec , 1.místo agility na QZ 2011 Brno a další úspěšné závody v agility, které snad ani nebudu vyjmenovávat, protože bych si asi na všechny nevzpomněla

Doktor Ozzy Malý pasáček (narozen: 2010)
LA3, účast na European open 2013 Belgie, 7. místo za jumping na Mistrovství ČR

Za největší úspěch každého pejskaře považuji vychovat z toho malého uzlíčku, co si přivedete domů, vyrovnaného a sebevědomého psa.

Co se týče výcviku, tak bych chtěla ukázat lidem, že mohou předsudky nechat stranou, každý se může naučit, co si zamane, chce to jen mít odhodlání a vůli. Nejsou důležité poháry, to nejcennější je, podle mě, pocit, že si se svým psem opravdu rozumíte, že najednou mluvíte stejnou řečí.
Co se týče osobních cílů ve výcviku tak s Badym bychom chtěli splnit zkoušky z obedience, s Ozzym se připravujeme na QZ 2014 v agility, úspěch je z 90% dřina a zbytek je štěstí, tak doufám, že i letos bude stát při nás. Mým cílem je běhat tak, aby pes mi pes rozumněl a znal dopředu každý můj krok, aby měl radost z každého běhu a těšil se až spolu zase vyrazíme na trať.